......Neúprosný čas nám to zrátal zas. Okna dokorán dýchaj, ži, naše srdcia začnú biť. Raz snáď môžeme pochopiť, že vždy jeden z nás musí ustúpiť, musí ustúpiť!.......

Ironie minulosti, pritomnosti, budoucnosti

22. října 2017 v 13:55 | Erenye |  Private Mystery
Jak zvlastni...?!

Clovek si mysli, ze uz je vsechno za nim, ze to co bylo kdysi je davno pryc... pocity, city, prozivani chvil a situaci.

Po par letech se sejdete s clovekem, kterej pro vas znamenal da se rict vse, cely ty roky si rikate jak jste nad veci, jak jste to vsechno zvladli, ze uz je to "vsechno" pryc... ze uz kazdej mame svy novy zivoty...a ejhle - NENI... stacilo jen par chvil a zase jste si pripadali tak jako driv, bylo vam krasne, zase se vyrojily vsechny ty spokojeny pocity, takovy ktery jste prozivali pred lety a co ted?

Asi jsem se mylila, kdyz jsem si celou dobu nalhavala, ze je to za mnou, ze jsem se s tim smirila, ze uz to mam vsechno v sobe uzavreny... nemam... jen se s tim clovek nauci zit.. nejak jsem netusila, ze to se mnou takhle zamava *71*105* ale co naplat... :-)
 

Možná pochopíš

29. května 2014 v 22:47 | Erenye |  Private Mystery

Jsem bytost z vodních par,
živa jenom z tvého dechu,
já vím, že nejsi rád a že je ti to k vzteku,
chci Ti všechno říct
a pak se někam schovat,
třeba pochopíš,
jak je těžké nemilovat.





21. března 2012 v 20:15 | Tomáš Klus |  Message to you
Až rozpustím dým a k tomu skončí další den,
tak půjdem...
oba domů za tím svým...
štěstím

Zatím mi nikdo nevěří
mý vzdušný zámky u dveří
Jen ty si na oko smutná
A co mám dělat,
když jsme tři
Ty jsi ta, co s láskou nešetří
Ty jsi ta na voko smutná


Láhev vína dohasíná
a ty jsi...
zas tak jiná
Jsi moje, vím to jenom já
Jsi srdce,
vrah mých snění,
Na stěnách, fotky mění…
slzy v hrách

Starý fráze v křoví,
poví ti je ON,
Tvůj přítel,
plyšový seladón





 


Zbylo jen přání

7. prosince 2010 v 18:42 | Erenye & Argema |  Rozpoložení duše
Babičko, tohle je jen a jen pro Tebe, tam nahoru, už! :'( Bylo to už pro Tebe vysvobození!!! a stalo se to tak, jak si chtěla!! Měla si v tu chvíli vedle sebe svý dvě nejbližší!!! Dávej na nás tam ze zhora pozor!! <3 :'( <3 tady budeš s náma pořád!!!!


Rozpolcené srdce

6. června 2010 v 14:39 | Arnette Lambová |  Rozpoložení duše
Změnil kurz jejího života a současně ji vzal srdce.

Cítila se roztříštěná, vyděšená a opuštěná.

Každý si z toho může něco vzít...

22. února 2010 v 12:38 | Autor neznámý |  Citátky
I SLZY SE NAUČÍ SMÁT, I ÚSMĚV SE NAUČÍ PLAKAT!

Odplata za hřích je smrt..!

29. března 2009 v 15:52 | Erenye |  Private Mystery
A tak mi tak napadá otázka:

"Koliktrát už bych vlastně byla mrtvá?"
"A koliktrát by byli mrtví ostatní lidi? asi by celý lidstvo už bylo po smrti! Protože každej tvor, člověk udělal aspoň jednou ve svým životě nějakej ten hřích... někdo jen jeden, někteří je dělaj ustavičně...!"

Neuděláš nic...*105**71*

Z kontextu

16. března 2009 v 13:32 | Erenye |  Message to you
... nikdy nebyla tou mrchou, takový chování se jí příčilo a nesnášela ho... ale tuhle roli jste ji nasadili vy, a ona ji jenom prostě přijala, proč ne, když ji takhle někdo viděl a dělal to zní... ujala se jí a myslím, že v ní bravurně obstála a asi líp, než kde kdo čekal!... čekali za to takovou cenu? asi ne.... možná právě proto to pro ně byla taková rána.. pro ni ne, ona se díky "roli" naučila hrát i sebevětší hnusnou hru! ale zvykla si, nechtěla, ale zvykla....

Pravda je podivnější než fikce

11. března 2009 v 9:54 | Erenye |  Rozpoložení duše
... když skončila, vrátila se do obývacího pokoje a posadila se se zkříženýma nohama na koberec. Přemýšlela o tom, kdy přestala umět rozlišovat mezi tím, co je a co není reálné. Pravda je podivnější než fikce - tak se to přece říká, ne? Ale kdy pro ni začalo být tak těžké rozlišit jedno od druhého?......

Tajemství

20. května 2008 v 21:21 | Erenye |  Nepsaný, ale daný pravidla
Možná, že mě moje tajemství nutí lhát těm, na kterých mi opravdu záleží!

Prekvapenie

14. února 2008 v 19:48 | Erenye |  My Heart...
Tak tohle bylo to překvapení od sestřičky*18**20*:
Dvacet bílýh růžiček*18* plus samozřejmě další kytice růží od ostatních.... zase krásně provoněnej pokoj:-)

Citátek

2. září 2006 v 13:20 |  Citátky
C. A. Claudius
Neříkej vždy, co víš,
ale vždy se snaž vědět,
co říkáš.

Maminko, už zase pláču

10. srpna 2006 v 11:25 |  Básničky
Tuhle básničku jsem našla na netu, a něčím mi hrozně dostala....*71* Newim proč... ale vždycky byla pro mě ta největší noční můra, když sem si představila, že jeden z mých rodičů by mohl umřít.... a proto... je něčím zajímavá.... a proto doufam, že nebude vadit, že jí sem hodím*18*


Už zase pláču, slzy však neroním,
teď už jen zoufale prosím a žadoním,
ať mě můj smutek opustí trošičku,
ať nechá na chvilku mou dušičku.

Nechci jen už na tebe s pláčem vzpomínat,
chtěla bych o tobě vnoučatům povídat
jak si se uměla nádherně smát,
zpívat a tanocovat lásku nám dát.

Zatím mne vzpomínky na tebe bolí,
kdypak to pomine?
Kdo mi to poví?

Kam dál